Národopisný soubor a dětský národopisný soubor Vrčka

„fóké větřičku z Dunaje, uraz jabličko lebo dvě…“

Už by to jaro konečně mohlo přijít…říkáme si při pohledu z okna ven. V duchu si zpíváme cosi o Ladovské zimě a tajně doufáme, že vynášení smrtky přece jenom přinese trochu veselejší počasí. Aspoň že už není zamrzlý potok. Zato ale fouká tolik, že ve větru vlají všechny mašle, vlasy… smrtka i celý průvod. Zima všem zalezla za nehty, a tak rychle spěcháme k potoku, kde smrtku společně odstrojíme, zapálíme a hodíme do vody s přáním, aby odplavala co nejdál a vzala sebou všecky nemoci, problémy a hlavně zimu a studené počasí…

Vítr nám do potoka naházel spoustu překážek, které – pokud se nechceme úplně zmáchat – nejdou vytáhnout, tak se stěhujeme dál po proudu. Děláme zástěnu proti větru, ale i tak se nám daří víc podpálit vlastní prsty, než slaměnou panenku. Nakonec s nacpaným papírovým kapesníkem v břiše smrtka konečně plápolá =)

Zpátky se vracíme s létéčkem, ozdobeným mašlemi i vyfouklými vajíčky, které na konec prokřehlýma rukama rozebereme a hurá do tepla. Každý si odlomený kousek létéčka dá potom doma do vody…když vám totiž větvička doma ještě víc rozpučí, budete zaručeně celý rok zdraví!

Fotografie: