Sedm týdnů před Velikonocemi, na ukončení plesové sezóny, pořádáme ve Šlapanicích Ostatky.
Od popeleční středy začíná sedmitýdenní půst. V dřívější době se „vostatky“ slavily 4 dny. Po tři dny se konala ostatková zábava pod právem a v úterý chodily po ulicích maškary. Od hospodářů dostávaly šrůtky uzeného, slaniny a různé jiné dobroty, ze kterých na zábavě v úterý večer stárci podělovali své známé (od toho název úterní zábavy – „šrůtková“).
Ostatková zábava má svoje specifická pravidla, která začínají už slavnostním příchodem krojovaných. Průvod vede hlavní stárek nesoucí Šlapanické právo - meč ozdobený 365 růžemi. Stárek zavěsí právo ke stropu a pak si s ostatními stárky vytleská sólo. Povinností stárků je zavést v tanci všechny přítomné. Od této chvíle, pokud nehraje hudba, nesmí žádný zavedený muž promluvit se ženou pod trestem symbolického vyplacení pod právem. Zde dostane napít trošku vína, nějaký koblih a za celou tuto proceduru musí zaplatit.
Zábava v úterý (tzv. šrůtková) má také svá pravidla. Ze stropu se zavěsí basa a na místo mužů, když nehraje hudba, teď nesmějí promluvit zavedené ženy a na místo vína pijí pod basou speciální nápoj mnoha chutí a barev (pochopí jen ta, která se už někdy napila).
O půlnoci zábava končí smutečním průvodem stárků a masek, kteří pochovávají basu. V dnešní době se všechny "vostatkové" zvyky odbývají jen v sobotu. – no holt jsme pracující a toho volného času v zimním období, jak naši předkové, již nemáme.
„…neseme Moreno, pěkně nastrojenó. Co s ňó uděláme? Ve vodě ju vymácháme!“
Na Smrtnou neděli (14 dní před velikonocemi) vychází z náměstí za zpěvu obřadní písně průvod děvčat. V čele kráčí dívka nesoucí smrtku - slaměnou panenku, která symbolizuje zimu. Na svou poslední cestu je smrtka slavnostně oblečená do parádních šatů s vyšívanými spodničkami, s šátkem na hlavě a korálky z vyfouklých vajec kolem krku. Smrtku je potřeba odnést co nejdál na konec města, zapálit a hodit do potoka, aby odplavala pryč a nemohla už škodit. Je to symbol odcházející zimy a příchodu jara.
Od tohoto dne začínalo děvčatům pasení husí.
Dívčí obchůzkový tanec, který se tančí vždy 8. týden po velikonocích, v den Svatého ducha. Průvod, v jehož čele jde dívka představující krále s ozdobeným májíčkem, si pod baldachýnem vede slavnostně oblečenou královnu. Za zpěvu procházejí Šlapanicemi a kde se zastaví, zazpívají a zatančí tance královniček. Tohoto tance se mohou účastnit jen dívky, které ještě nechodily s chlapcem. Ve většině písní si totiž z chlapců tropí posměch a všechny přihlížející prosí o nějaký ten příspěvek na jejich "nemocnó a chromó králku". Za utržený peníz se pak večer mohou poveselit.
Nádvoří brněnské Staré radnice ožívá vždy v červnu již tradiční folklórní přehlídkou Brněnsko tančí a zpívá. Programu se každoročně účastní mnoho krojovaných souborů všech věkových kategorií a zvláště nadšení těch nejmladších je pro nás nadějí, že se lidové tance, písně a zvyky Brněnska zachovají i do let příštích. Každý ročník této folklórní přehlídky je věnován některému z významných výročí v brněnském národopisu. Šlapanický soubor Vrčka se přehlídky poprvé zúčastnil v roce svého vzniku (1993) - zde se také objevil název souboru.
Šlapanické slavnosti mají již více než sedmdesátiletou tradici. Je to národopisná přehlídka pořádaná v polovině srpna (ke dni Nanebevzetí panny Marie, jemuž je zasvěcen kostel ve Šlapanicích), spojená se srazem jubilantů, rodáků i přátel Šlapanic. První slavnosti se uskutečnily v srpnu roku 1932 a daly základ této krásné tradici, která se až na několik přestávek udržela dodnes. Doprovodnými akcemi slavností jsou jak výstavy místních umělců, zahrádkářů i chovatelů, tak i letní noci v městském parku, pořádané pro ty mladší. V sobotu večer se všichni můžeme těšit na krojovanou zábavu s dechovou kapelou.
Nejdůležitějším dnem slavností je ale neděle. Každoročně při nedělním průvodu zdobí ulice města bohaté šlapanické kroje i kroje dalších hostů a někdy se do průvodu přidají i padesátníci a šedesátníci. Celý průvod míří do městského parku, kde odpoledne probíhá v duchu folklórního programu. Na závěr slavností se koná nedělní krojovaná zábava s dechovkou.
Babské hody se postupem času úplně vytratily ze Šlapanických akcí a tak jsme je zase jednou po několika letech vytáhli na světlo. Zábava probíhá trochu jinak než na jiných hodech... po zavěšení velké vařéky ke stropu platí dámská volenka až do té doby, pokud bude viset. To se samozřejmě přítomným pánům moc nelíbí... jedni brblají, že pro ně baby málo chodí, druzí zase, že už je z tancování nohy bolí a jediné východisko je vařéku sebrat a volenku převzít do vlastních rukou.
Toto pásmo se snaží pomocí písní, tanců a lidových zvyků zachytit vánoční atmosféru z časů našich babiček. V jednotlivých obrazech shlédneme přípravy na Mikuláše, potrestání hospodyně, která ještě neměla uklizeno na sv. Lucii, koledování na sv. Barboru, Dorotu, Tři krále či Blažeje, čarování na sv. Ondřeje a mnoho starých vánočních zvyků, obyčejů, koled i pastýřských písní.
Kromě národopisných akcí, tradičních obchůzek a starých zvyků se účastníme i plesů a tanečních zábav s ukázkami krojů nebo předtančením.
Ukázky krojů jsou cca půlhodinovou přehlídkou různých variant šlapanického kroje (slavnostní hodový, svatební, ženáčský, řemeslnický a všední) doplněnou o tance a popis jednotlivých situací.