Národopisný soubor a dětský národopisný soubor Vrčka

Šlapanický kroj

Výrazným prvkem lidové hmotné kultury byl vždy oděv, především slavnostní. Nejen ve Šlapanicích, ale i v ostatních obcích na Brněnsku zahrnuje kroj, jakožto šat sváteční a slavnostní, prvky doznívajícího baroka a biedermeieru. I v něm se však odrazil, přinejmenším od 19. století, silný vliv města a jeho módy – zvláště u kroje mužského. Muži, kteří odcházeli do města za prací, přinášeli módní novinky zpět do svých obcí a značně tak ovlivňovali vzhled svého oděvu, který se nakonec téměř zcela přizpůsobil městské módě. Ženský kroj si uchovával svůj vzhled déle a díky konzervativnějšímu přístupu jeho nositelek se vyvíjel velice pomalu. Lidový kroj vždy patřil k základním projevům a znakům lidové kultury. Podle jeho vzhledu lze mimo jiné posuzovat bohatost kraje nebo sociální postavení lidu, který jej nosil.

Kroj se začal z běžného života vytrácet již na počátku 20. století a za jeho uchování vděčíme především Šlapanickým slavnostem a Ostatkům. Dnešní podoba svátečního kroje je tedy odrazem módy z 1. poloviny 19. století.

Pojďme si přiblížit obzvláště honosný hodový oděv stárků a stárek.

O hodech stárci nosí černý plstěný klobouk, který je sešitím zformován do tří rohů. Je bohatě ozdoben velkou kyticí tvořenou umělými květy, třpytivými skleněnými ozdobami, zrcadýlky a lístky. Ke kytici jsou vějířovitě přidaná 3 paví pera, ozdobená po celé délce červenými pentlemi. Vpravo je kytice prodloužena rozmarýnem, vlevo dalším pavím perem. Dříve byly klobouky zdobeny ozdobami z jemných drátků, napodobujících tvar květin, které se dovážely z Vídně. Košile je ušita z jemného bílého plátna s nízkým přehnutým límečkem a dlouhými širšími rukávy. Na prsou je bohatě bíle vyšita drobným dírkovým vzorem. Na začátku století se začaly výšivky vypodkládat světle modrým nebo načervenalým saténem.

Hody trvaly celé 4 dny. V neděli na vyšívanou košili všichni stárci oblékali červenou korduli, v pondělí zelenou, v úterý fialkovou (tmavomodrá s nádechem do fialova) a ve středu prónovou (kávově hnědou) – dnes je zábava jen jeden den a stárci oblékají korduli červenou, na kterou připínají kytičku z živých květů. Ke kroji stárků patří také dlouhé černé kalhoty klasického střihu a nízké černé boty. Bílá vyšívaná zástěra, která je obvyklá ve všech okolních obcích, se ve Šlapanicích nenosí (dříve ji nosívali jen družbové na svatbách, kteří obsluhovali hosty). Ke kalhotám patří také úzký opasek, zapínaný vzadu na přezku. Je široký 7–9 cm, potažený černým sametem, pestrobarevně vyšitý rostlinnými motivy a zdobený flitry. Stejně tak jsou zdobeny i šle (šráky), které jsou ve výši prsou spojeny páskem ze stuhy složené do varhánků, ozdobené prýmky.

Nejspecifičtější součástí kroje stárky je zvláštní způsob zavíjení vlasů tzv. do vrčky. Úprava hlavy spočívá v rozčesání vlasů do dvou pramenů, které se zvlášť ovinou obyčejnou stužkou. Příčně pod vlasy se podstrčí takzvaná žička – pásek ze silnějšího vyleštěného plechu ve tvaru kosti. Okolo této žičky se pak ovíjejí oba prameny vlasů omotané červenou stuhou, dlouhou cca 3 metry. V předu z čela splývají stárce 2 čtyřpramenné copánky (relíčky), přes temeno hlavy má uvázán červený hedvábný šátek ozdobený bílými pruhy na okrajích a celý tento účes doplňuje věneček z umělých květin. Ostatní dívky mají uvázaný velký lipský šátek červené barvy (hózlendr).

Rukávce svátečního kroje jsou šity u krku do límečku a zapínány na knoflík, jejich středně velké rukávy jsou lemovány drobnou výšivkou tvořenou zoubky a dírkami. Krejzlík u krku je také vyšíván drobnými dírkami a silně naškroben a zvlněn do stejnoměrných varhánků. Kordulka je jednobarevná sametová nebo z brokátu světlé barvy. Má vždy kulatý výstřih lemovaný drobně skládanou taftovou stužkou ve středu rozdělenou prýmkem. Přes kordulku se váže hedvábný šátek s dlouhými drhanými třásněmi, pod krkem sepjatý špendlíkem (v neděli se nosíval šátek červený, v pondělí stříbřitě bílý, v úterý libovolné barvy a ve středu bíle vyšívaná půlka). Šátek je doplněn kytičkou živých květů.

Spodních sukní z jemného bílého plátna se obléká celkem pět. Všechny jsou vzadu hustě nabrány a vepředu prostřiženy. Každá vrchnější sukně je cca o 8 cm delší než předchozí a všechny jsou tvrdě naškrobeny žehlením za vlhka do celkem 9 varhánků (faldů). Na spodnice stárka obléká brokátovou sukni základních barev se stříbřitými nebo zlatými vzory. Dříve, když hody trvaly 4 dny, oblékaly stárky drahou sukni v neděli (již do kostela), v pondělí – v nejslavnější den hodů – oblékly na bohatě vyšitou podvrchní sukni ještě bílou tylovou a v úterý a ve středu levnější sukni mušelínovou. Sukně je doplněna hedvábnou jednobarevnou zástěrou světlého odstínu, který ladí s vrchnicí. Okolo pasu se váže široká jednobarevná hedvábná stuha, jejíž volné konce ozdobené třásněmi nebo prýmkem sahají až do dolní třetiny sukně.

Nezbytným doplňkem je silně naškrobený šátek stočený do kornoutu (juchadlo), který stárka nosí v ruce.

Čerpáno z Časopisu Moravského muzea v Brně, Lidový kroj ve Šlapanicích u Brna, Ludvík Kunz